Cestovní ruch kultur

Když přijedou hosté, jsou to dny oslav, protože se setkávám s příběhy, novými příležitostmi. Naučilo jsem se chápat a interpretovat dobu. Učesalo jsem si lesy a uhladilo hrany, abych se přizpůsobilo. Učilo jsem se od jiných, pevné ve své identitě.  

Je čas spěchat a pak odpočívat. Tvrdě pracujete, jste pohromadě a pak se nadechnete - vůně mokrého listí po dešti. Trpělivě čekáme na houby, kaštany a mladé víno... 

Masový cestovní ruch 

Informovalo jsem se a zjistilo, že masová turistika není vždy špatná. Když v polovině 19. století nic netušící tiskař Thomas Cook navrhl první placené organizované, stalo se cestování z výsady několika málo lidí právem mnoha. Částečně díky nástupu rychlé dopravy a rostoucí ekonomické prosperitě dochází k přesunu od exkluzivních Grand Tours ke krátkým a levným dovoleným. Jedná se o populární a demokratickou inovaci, která umožňuje každému utratit plody své práce za estetické a regenerační zážitky. 

V osmdesátých letech dvacátého století jsme si uvědomili, že je nutné změnit náš přístup: od konzumace míst zakousni se a uteč k opatrnému a uvědomělému způsobu cestování. V roce 1987 zveřejnila Světová komise pro životní prostředí a rozvoj Brundtlandovu zprávu, která poprvé definovala udržitelný rozvoj: „rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti, aniž by ohrožoval schopnost budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby“. Aby nezůstala pozadu, pokusila se Světová organizace cestovního ruchu v následujícím roce zavést udržitelný cestovní ruch, který je chápán jako „aktivity cestovního ruchu, které se rozvíjejí tak, aby zůstaly v turistické oblasti životaschopné po neomezenou dobu, neměnily životní prostředí - přírodní, sociální a umělecké - a nebránily rozvoji jiných sociálních a ekonomických aktivit“.  

Udržitelný cestovní ruch 

Myšlenka Světové organizace cestovního ruchu musela být špatně pochopena, protože v roce 2018 se zrodil neologismus „overtourism“ (nadměrný cestovní ruch), který byl později zařazen do Oxfordského slovníku. A kandidátem na slovo roku se stalo slovo overtourism, nikoli udržitelný cestovní ruch!  

Je mi to líto, a to velmi.  Myslím, že porota pochybila. V posledních letech zde totiž masový turismus působí škody. Samo jsem vyslechlo občany a hoteliéry, hostinské, zemědělce i turisty, kteří se všichni shodují: takhle to dál nejde.

Od ničení celých ekosystémů znečištěním, vlivem automobilů a letadel až po vyhlazení celých kulturních oblastí. Moje údolí se hádají, protože některá jsou ponořená, jiná zapomenutá. Na jaře a na podzim pak... plný pytel, prázdný pytel. Jediné, co v říkance chybí, je poloviční pytel. 

Pak se zastavím, nadechnu se. Představuji si. Vzlétnout a nadechnout se čerstvého vzduchu na vrcholcích. Chci, aby ti, kteří za mnou přijdou, cítili na kůži slunce a vítr, aby zažili pot, únavu a radost z toho, že to dokázali: nezáleží na tom, jestli je to blízko nebo daleko, každý má svou vlastní cestu. Ale moje jsou cesty údolími, jezery a horami, jsou tiché a rezervované, trochu tajné. Pohostinné země. Jsem Trentino, které věnuje čas vztahům, těm, které se šijí steh po stehu a budují krok za krokem. Jsem Trentino, které umí také mlčet, žasnout, naslouchat medvědí písni, vytí vlka a šakala. 

Odpovědný cestovní ruch 

Říká se mu odpovědný nebo ekologický cestovní ruch a odráží náš způsob života ve světě. Toto období nezbytné ekologické transformace může a musí být také dalším impulsem pro toto odvětví, aby se znovu objevilo a vydalo se správným směrem. Jak to udělat? Každý, kdo mě přijde navštívit, má za úkol se před odchodem učit a přijít jako uctivý host, který je připraven nejen přijímat, ale i dávat. Italská asociace zodpovědného cestovního ruchu uvádí, že udržitelný cestovní ruch je založen na zásadách sociální a ekonomické spravedlnosti a plném respektu k životnímu prostředí a kulturám. Je to cestovní ruch, který je třeba zapojit do každodenního života, nikoli jako únik, ale jako objevování. Je to cestovní ruch, který nabízí tajemné zázraky a umožňuje si užívat a zároveň respektovat místa a lidi.

Cestovní ruch v Trentinu 

„Jsi motýl, ne housenka“ řekla mi Marmolada, „jsi dospělý a musíš obstát bez výčitek a rozmarů“. Žádné napodobeniny, žádné plýtvání zdroji, bude tu prostor jen pro přírodu, pohostinnost a autentičnost země, která se učí ze svých chyb a umí se odhodlaně vydat do budoucnosti. 

Ano, rozhodlo jsem se! Stanu se příkladem uvědomělého soužití, země, kde se člověk stává přírodou, a ne naopak. Je tu místo pro všechny, s respektem pro všechny: pokud je nedostatek místa... no, necháme auta a beton venku. A těm, kteří mi řeknou: „to je těžké, bude to těžké!“, odpovím hrdě: „Neznáte můj lid! Jsem přesvědčeno, že houževnatý a hrdý zůstane i tváří v tvář této nejisté budoucnosti jednotný. Dokáže snít ve velkém, dívat se daleko a přitom jít blízko. Můj lid nejde s dobou, je o krok napřed, o tom nepochybujte!“ Uvědomilo jsem si totiž, že klimatická spravedlnost je neoddělitelný vztah mezi právy přírody a lidskými právy. Já jsem obojí a obojí potřebuji, abych mohlo dál existovat.