CASTEL VALER, SÍDLO HRABĚCÍHO RODU SPAURŮ

Přejdeme kamenný most a důstojným krokem vstoupíme do hradu Castel Valer s vysokou věží, která se tyčí nad kopci v údolí Val di Non.  

Tento hrad stále žije, nechce totiž být muzeem, ale domovem. Samozřejmě, domovem šlechtického rodu Spaurů, kteří zde žili po staletí. Dnes Castel Valer otevírá své brány všem a na každém kroku nám připomíná, že stále existují sídla, kde lze zakusit teplo rodinného krbu díky původnímu zařízení a dobovým předmětům.  

Uvnitř lze navštívit různé sály v doprovodu průvodců, kteří z prohlídky dělají skutečný zážitek. Nádvoří a zahrady, šlechtické pokoje a pracovny, gotická kuchyně, nádherná lodžie s výhledem na jabloňové sady a sály, jako např. erbovní či velký Ulrichův sál, jsou vybaveny nábytkem a zařízením, gobelíny, obrazy a předměty každodenní potřeby, které byly součástí života 26 generací rodiny Spaurů a časem se z nich stala mnohovrstevnatá sbírka. 

Kdo jsou hrabata Spaurové?

Víme, že hrabě Ulrich byl posledním ze Spaurů, kdo na hradě Castel Valer bydlel, a žil zde až do své nedávné smrti. Hrabě byl vskutku svéráznou postavou a díky svému oděvu – sakům z tyrolského lodenu – byl také vždy elegantní. Rád na tomto sídle trávil čas, účastnil se prohlídek a vyprávěl návštěvníkům anekdoty a rodinné příběhy. Byl s hradem a jeho tradicemi pevně spjat a dělal vše pro to, aby toto kulturní dědictví nezaniklo a hrad zůstal otevřen pro prohlídky, které on i jeho dědicové chtěli mít striktně s průvodcem. 

Původ rodu Spaurů lze však vysledovat až k Volkmarovi von Burgstall, který pocházel z Postalu, malé vesnice jižně od Merana. Volkmar na začátku 14. století získal jako léno hrad Sporo nacházející na kraji údolí Val di Non.  
Tato německy mluvící rodina tedy pochází z Jižního Tyrolska, ale je třeba poznamenat, že v těchto místech, od Valle dell'Adige až po Val di Non, jsou jazyk i kultura spjaty s územím, jímž prochází pomyslná hranice a kde hory a údolí představují spíše spojnici než bariéru.   

Castel Valer však existoval již dříve, než jej získal rod Spaurů, dochovaly se o něm zmínky již od 12. století. 
Spaurové získali hrad lénem v roce 1427 od vlivných tyrolských hrabat, s nimiž udržovali přátelské styky.  

Hrady rozprostírající se kolem vysoké věže jsou vlastně dva, jsou zcela samostatné a propojuje je úzká chodba. V současné době lze navštívit Dolní hrad (Castello di Sotto) zvaný Untervaler, ale od roku 2026 bude pro návštěvy otevřen i druhý, Obervaler. 

Proč se hrad jmenuje Castel Valer?

Byl takto nazván podle kaple zasvěcené svatému Valeriovi (biskupovi z německého Trevíru). Lze si však také myslet, že název Valer byl odvozen od slova „valore“, tedy „hodnota“, čímž se myslí jeho „hodnotné“ osazenstvo. V každém případě je kaple svatého Valeria určitě tím nejkrásnějším místem na hradě a návštěvníci si její prohlídku s nadšením užívají.  

A viděli jste ty fresky?

Kaple svatého Valeria, zářící barvami, je zcela vyzdobena velmi zachovalými freskami, které namalovali Giovanni a Battista Baschenisové z rodu malířů z Averary, nacházející se v blízkosti Bergama. Právě zde tito potulní malíři ze sebe vydali to nejlepší, a to i ve srovnání s různými jinými kostely zdobenými jejich freskami, které jsou k vidění na jiných místech ve Val di Non. Je tomu tak pravděpodobně proto, že hrabata Spaurové disponovala větším bohatstvím než jiné rody v této oblasti a jistě chtěla také vyniknout, pokud jde o kvalitu a krásu rodinné kaple. U zrodu těchto fresek, které překvapí svými barvami a velkolepou nádherou, tedy stála movitost majitelů, lepší suroviny a jistě i to, že hrabata byla náročnějším zákazníkem.

Strýc ve Stube

V souvislosti s Castel Valer nekolují žádné legendy o strašidlech nebo dívkách zavřených ve věži, ale hrad je opředen spoustou rodinných příběhů, které rád vyprávěl i hrabě Ulrich. Jde například o příběh o Peteru Spaurovi, strýci hraběte Ulricha, důstojníkovi horských jednotek zvaných Alpini, který v lednu 1943 padl na ruské frontě. Hrabata rozhodla, že tato místnost musí na věčnou památku strýce, jenž padl ve válce, zůstat nezměněna tak, jak ji Peter Spaur zanechal – na malém stolku je stále doutník, který začal kouřit, než odešel na frontu. „Dokouřím ho, až se vrátím,“ řekl.

A co ten spinet? Nemohl být Mozartův?

S cembalem, které je umístěno v hradním sále, je spjat zase jiný příběh. Technicky vzato jde o spinet, nástroj o něco menší než cembalo. Hrabě Ulrich tvrdil, že na něj mohl hrát i Mozart, i když tato hypotéza není potvrzena. Jisté však je, že Mozart na poctu místního rodu složil mši a věnoval ji konkrétně Ignazi Spaurovi, biskupovi z Innsbrucku, jehož portrét visí hned vedle cembala. 

Tenisový sál

Velký Ulrichův sál je přijímací místností. Tento sál však nebyl vždy takto udržovaný. Hrabě Ulrich kromě jiného rád vyprávěl i příběh o Juliu Spaurovi, jednom z jeho předků, který určitou dobu velký prostor tohoto sálu využíval k hraní tenisu.  V roce 1891 koupil majitel Horního hradu, Julius Spaur, od jiné rodové linie také Dolní hrad, a když zjistil, že sál je prázdný, zřídil zde tenisový kurt, který sice nebyl podle pravidel, ale byl dokonale funkční. Na podlaze obývacího pokoje jsou stále částečně viditelné červené čáry. A Julius také zahájil rekonstrukci na opravu hradu a odkoupil zpět zařízení, které bylo předtím prodáno.

Hrad pro každé roční období

Castel Valer je jedním z míst, kde si můžete naplno užít střídání ročních období – na jaře je romantický díky jabloňovým sadům rostoucím ve Val di Non, které jsou obsypané voňavými bílými květy, v září a říjnu je však také nádherný, protože jeho zdi jsou pokryty červenými listy psího vína a okolí rovněž září barvami podzimu. Fascinující je i v zimě, kdy je ponořen do ticha, do chladného vzduchu, jenž voní sněhem, ale všechny hosty vřele zve do svého nitra.  

V prosinci děti hrad najdou bohatě vyzdobený na svátky, a budou zde mít dokonce možnost se přímo v Ulrichově sále před velkým krbem, kde rád sedával hrabě Ulrich Spaur, setkat s Vánočním dědečkem...